Soutěž je vše- 2.část

6. července 2011 v 17:04 | Ta Malá...♥
Ukázka z poslední části:
A bylo to, konečně jsem dostala šanci ukázat co ve mně je. Myslím si, že když jsem prošla prvním castingem, projdu i druhým. Mněla jsem přijít zítra ve tři hodiny. Tak se musím pořádně naučit nějakou písničku, aby se mi to povedlo.
Druhá část:
V restauraci jsme si daly výborné jídlo a celou dobu jsme povídaly o tom, jak by bylo skvělé, kdybych se dostala opravdu daleko. No, když já ale nevím, jestli se mi to opravdu povede, ale doufám, že ano.
Přišli jsme domů kolem osmy hodin a tak jsem si řekla, že můžu ještě zavolat kamarádkám.
Zavolala jsem svojí nejlepší kamarádce Viky.
"Ahoj, tak co jak si dopadla?" okamžitě se mně zeptala.
"Postoupila jsem a zítra jdu na druhý casting."
"Já věděla, že jsi jednička, určitě se dostaneš daleko." povzbuzovala mně.
"S tvou pomocí ano, ale teď už musím, ahoj!" šťastně jsem jí odpověděla.
Bylo už hodně pozdě a já si pořád a pořád zpívala písničku, kterou jsem si na druhý casting vybrala. Byla to oblíbená píseň Viky. Jmenovala se Put it on me. Doufám, že se mi povede, ale myslím, že ano protože je opravdu skvělá a zpívá se mi opravdu dobře.
Řekla jsem si, že půjdu brzo spát, abych byla nachystaná na zítra. Lehla jsem si a za chvíli usnula.
Bylo ráno, chystala jsem si věci, které bych si vzala na sebe. Našla jsem žlutý top, černý pásek, černé kalhoty a žluté balerínky. Přehodila jsem si tašku přes rameno a zkoušela jsem si písničku, kterou jim tam zazpívám. Šlo mi to výborně, moc sem se těšila, co mi na to řeknou. Ještě jsem musela jít ke kadeřnici, proto jsem zavolala na mamku, že už musíme jet.
U kadeřnice to bylo příšerné. Nevím, jestli to bylo tím, jak to tam vypadalo, nebo tím jaký tam byl nával, ale každopádně to byla hrůza. Kadeřnice nestíhaly a ani jsem se nedivila, protože tam byly jenom tři asi na třicet lidí. Já byla v pořadí jedenáctá a brzy jsem měla jít na řadu. I když to kadeřnictví vypadalo příšerně přeplácaně, fascinoval mně obrázek s mladou holkou na podiu před porotou, celá zářila, ale vypadala, jako by se jí něco stalo, jako kdyby byla něčím nebo někým znepokojená.
Někdo se mnou zamlel. Já celá nadskočila.
"Tak jdeš už?" řekla mi mamka.
"Ano." hlesla jsem.
Kadeřnici trvalo strašně dlouho, než se s mamkou domluvila, co mi teda udělají s vlasy. Dostala jsem na výběr ze tří obrázků. Na prvním byly vlasy dané vysoko do drdolu s modrými perličkami, na druhém byly vlasy nakroucené kulmou, ze předu přehozený pramen kolem hlavy a na třetím fascinující účes- byly to vzadu smotané vlasy do lehkého copu a ve předu různě upravované, vypadalo to jako kdyby byl ten cop spleten z většiny vlasů, ale přitom to tak vůbec nebylo. Z tohoto účesu vyzařovala lehkost a krása.
"Líbí se mi ten třetí obrázek." vyhrkla jsem bez přemýšlení.
"Vidíte, já říkala, že si nebude moc dlouho vybírat." řekla sebevědomě kadeřnice.
"No tak dobře, když se jí to líbí." moje matka to vyslovila jakoby podrážděně, protože jí osobně se líbí všechny účesy s perličkami.
Vlasy byly hotové a já se přímo rozběhla do obchodu naproti. No totiž, abych vysvětlila, proč jsem se tam rozběhla. Bylo to proto, že jsem tam viděla krásné žlutočerné náušnice, které by se mi hodily k mému oblečení. To jsem si přece nesměla nechat ujít.
Když jsem vešla do obchodu tak tam stála Briggit. Byla to taková hrozně hezká holka, která byla taky na tom castingu a zpívala opravdu úchvatně, nebylo divu, že ji vzali.
Vybírala si takový červený náhrdelník, který byl hrozně drahý. Ona se ale tvářila, jako kdyby stál pár korun. Nevěděla jsem v tu chvíli, co si mám myslet.
"Ahoj, ty jsi ta co byla včera na tom castingu?" zasmála se.
"Jo to jsem byla já." otráveně jsem se na ni podívala.
"No zpíváš hezky."řekla to skoro až moc nadšeně, ale nevypadala, že by ji to nějak nadchlo.
"Díky, ty taky zpíváš hezky." slušně jsem jí odpověděla. Přitom jsem ale přemýšlela jak se jí zbavit.
"Tak se uvidíme odpoledne ano?" vyzívavě se na mě podívala.
"Jasně, tak ahoj." konečně sem mohla udělat to, kvůli čemu jsem sem přišla.
Ty náušnice se mi nádherně hodili k mému topu. Divila jsem se, že nebyly vůbec drahé, ale tak co.
Hned jsem si je nasadila a šla za mamkou, která čekala už dobrou půlhodinku v autě a poslouchala rádio.
"Hele mami, koukni, jaké jsem si koupila náušnice." zářila jsem.
"Ano, jsou pěkné, ale už pojď, jestli tam chceš ještě dojet." opáčila.
Cesta mi připadala hrozně dlouhá. Všude na ulících byli lidé, kteří šli třeba jen na procházku, ale každopádně jich tam bylo opravdu hodně. Někteří se vesele bavili, jiní venčili psy a nebo si hráli s dětmi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Snowflake* Snowflake* | Web | 18. července 2011 v 14:29 | Reagovat

promin, tvého komentu jsem si všimla až teď..
1, Snowflake*
2, snowflowers.blog.cz
3, Ano chci posílat upozornění na ffky
=))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama